Ty jež chceš darovat druhému lásku svoji,
pamatuj že né vždy každý o ni stojí.
Pokud myslíš, že láskou nenávist porazíš,
pleteš se a narazíš.
Vydáš –li se do krajnosti, že nebudeš moci na nohou stát,
nač to, když ten druhý se nebude na Tvůj zármutek ptát.
Nic nezmůže pláč ani slza v oku,
pokud ten druhý nebude stát po Tvém boku.
Proč je člověk tak slepý a nechce vidět,
vše to krásné, co může rychle zmizet.
Vše na světě je křehčí než se zdá,
a člověk nikdy nevidí, co úžasného mu život dá.
Ztracený čas je mrhat svou dobrotou,
k člověku , jež nazval Tě holotou.
Jak má láska zapustit kořeny,
když Tvé pokusy jsou stále bořeny.
Kdo láskou opovrhl, učinil tak těžký hřích,
tváří se však, jako by měl duši jak sníh.
Nedej svou duši, aby sevřel ji žal,
když někdo Tvou lásku do země zašlapal.
Lásku opět pozvedni, i když nad hlavou supy krouží,
vždyť někde je ten, kdo právě po Tvé lásce touží.
Musíš ji nést tam kde je člověk,
který je šťastný jen za Tvůj dotek.
Ten Ti srdce otevře, jak hrdliččiny perutě,
usměje se a tiše Ti zašeptá MILUJI TĚ.
A tak moudře rozvaž, komu srdce své dáš,
je to to nejcennější , co v životě máš ...
Výborné. Je to pro mě v poslední době hodně aktuální. Alespoň inspirace jak jít dál.
Nádherně nepsané!
Pecka!!
heeej to je mega drsné, to je tvoje tvorba?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.