Vztah jako mobilní telefon

[Podobnost osob, věcí, prostředí a času, uvedených v tomto textu se skutečnými událostmi, je čistě náhodná  :D …ale pravdivá ].

Napadla mě zajímavá paralela, která bude z počátku (možná i na konci :D ) vypadat jako čiré bláznovství. Ale…čti prosím dál, já to rozuzlím :-) .

Když si člověk koupí nový mobil strašně o něj ze začátku pečuje. Koupí si na něj ochrannou fólii, nikdy na něj nezapomíná, vždy ví kde ho má. Nikdy ho nedává s klíčema do stejné kapsy. Někdy má větší přehled o mobilu, než o peněžence a klíčích. Nikdy ho nepoloží vedle nápoje na stůl, nedrobí si na něj, nepráší si na něj... Po nějakém čase ale sem tam člověk mobil někde nechá, o něco se mu poškodí nebo dokonce díky nepozornosti spadne. Displej se poškrábe a čím dál víc se nabývá dojmu, že tato šunka už za nic nestojí a nemá smysl se k ní chovat valně uctivě. Začne se s ním házet do postele a jiné skopičiny, však se mu nic nestane atd.

To samé se bohužel děje (u některých lidí), když někdo s někým chce být víc nebo spolu už chodí. Ze začátku se plně opečovávají, starají se o toho druhého, mají zájem o vše, co dělá ten druhý a nechtějí se vzájemně opustit. Je to přece nová, krásná a vzácná ”věc“. A tady jsme u toho, proč to píši. Berou to totiž jako věc, ne jako živou krásnou bytost - dar- výjimečnost - úžasnost toho, že poznali tak úžasnou duši, která s nimi chce také být. Proto si brzo přestanou vážit toho, co mají. Berou to jako cokoli co máme doma, třeba i ten mobil. Proto časem takový lidé zřejmě pojmou myšlenku, že tím že si druhého získal a vykořistil, to pro něj haslo a už není třeba se dále nějak snažit. Pak nastává opovrhování ve formě slovního projevu, kdy už je dávno jisté, s kým máme tu čest. Jakmile se začne ozývat bez úcty a požádání: podej mi to, pojď sem, udělej to a to, urážení, ponižování, nadávání, je to definitivní koncovka, avšak i v těchto chvílích jsou některé holky neskutečně oddané a drží se toho, kdo jí takto ubližuje tak VYTRVALE, že by i etiopský maratonový VYTRVALEc-běžec, zčervenal hanbou. Já se ptám proč? Proč to ony ani na této hraně neštěstí nevidí, a stále s ním zůstávají? Takže se ten, v mých očích bezcharakterní hulvát, k ní chová jako ke starému mobilu, ba dokonce mobil je na tom lépe, mobil nikdo neuráží a neponižuje. Pozorováním jsem tedy přišel na to, že se tak lidi po jisté době chovají i ke svým partnerům. A to je strašné zjištění.

Tohle jsou zřejmě všechno sice případy nepravé lásky, nebo kdo ví čeho, neznamená to však to, že se někdo takto nemůže začít chovat právě k Vám. Což by byla velká škoda. Navíc, štěstí přeje připraveným že… První kdo musí znát Vaši cenu, jste Vy sami. Nikdo není schopen Vám říci Vaši cenu, i když Vás sebevíc pochválí. To nejde. Nehledě na to, že v reálném světě Vás většina lidí spíše poníží, než pochválí.  Až zjistíte svou hodnotu sami, zjistíte také, že pak nedovolíte nikomu, aby s Vámi jakkoli zametal. I když píši, že nikdo Vám Vaši cenu neřekne, tak pro hledače své vlastní ceny uvedu jeden taháček :-)   :myslíš si, že nejsi originál? Že jsi obyčejná/ý? Že nemáš talenty? Že si slabá/ý, hubená/ý atd.? NENÍ TO PRAVDA! :-)  jdi do koupelky, zapni si řádné světlo, najdi zrcadlo a pořádně a důkladně se podívej na svou duhovku oka. Jaká je? Nádherná že? :-) BODEJŤ!! Takovou nemá nikdo na planetě. Jsi jediná/ý, kdo ji má takovou. Blahopřeji. Nikdo ji nemá jako Ty! Ani kůň, ani hroch ani piraňa a ani chobotnice, ale ta je trochu mimo naše měřítka, neboť má průměr oka i 45cm :D . A tohle je pouze jeden VIDITELNÝ projev Tvé jedinečnosti. Ty zbývající a nejsilnější jsou ve Tvém srdci, tak je objev!… :-) ALE ZPĚT K JÁDRU VĚCI!

Řeknete si asi, že tohle se nemůže stávat mezi křesťany, že tohle je případ nějakých divných vztahů, kde je vše od začátku špatně…sorry bro, ale to je naivní omyl. Právě ve společnosti křesťanů tohle chování, nebo odnože takového chování, jsou a šokují. Alespoň mne šokují 1000x víc, než v jakékoli jiné společnosti.

Z mikrobiologie známe jev, kdy aplikované opakované stimuly stejné úrovně na např. svalovou tkáň NEvyvolávají po jistém čase stejně velkou odpověď - nazýváme to adaptací. Což selsky řečeno znamená, že tělo NEreaguje stejně intenzivně po prvním podnětu a např. po stém podnětu (při stejných testovacích podmínkách). Po tom stém podnětu bude reakce organismu menší intenzity. Bojím se, že tento typ adaptace bohužel existuje i na psychologické úrovni ve vztazích. Kdy jaksi jednoho z páru už ten druhý ”omrzí ‘‘, jako omrzí čtyřleté dítě pouťové lízátko za 4,50 Kč. To je, opakuji, opravdu hrozivé zjištění a plně vypovídá o nevalném charakteru člověka a jeho povrchnosti. Kdyby to takto ale nebylo, jak pak může dojít k tomu, že člověk vidí tyto strašné a velmi časté obrazy:

Do MHDčka nastoupí pár a na jediné volné místo si sedne týpek z toho páru s rukama v kapsách, sedí jak sultán, hledí ven, ani se nepodívá na svou holku, zda vůbec nastoupila s ním a nechá ji stát nad sebou a až si ona na něj sedne, tak dál s nezájmem čučí ven a ani se nehne, neobejme ji, nechytí ji za ruku, nic! Kašle na to a za celou dobu jízdy se na ni ani nepodívá, přestože spolu vedou hovor …prostě obraz totální neúcty.

Nebo sedí v MHD další pár, ona na něj oddaně hledí jak na Boha, očka se jí jen lesknou, usmívá se jako by vyhrála sportku a pořád se mu dívá do očí, studuje ho, čeká na každé jeho slovo...on opět styl sultán, sedí jak na trůně - jen mu dát do ruky žezlo, jablko a přehodit přes ramena královský hermelín. Je prostě nad věcí, jediný problém vidí v tom, že jeho vlasy naimpregnované gelem ztrácí postupně během jízdy svou nebývalou krásu. Pak se jeho páví mozek usnese, že by bylo vhodné před celým MHDčkem předvést svůj nový ultra-turbo-šmakózní telefon a tak zběsile honí svůj prst po displeji, jako by chtěl snad vyhrát v Guinnessově knize rekordů a pokořit tak rekord v rychlosti palce na displeji z nuly na 100km/h. Během jeho souboje On & displej, ona mu leží na rameni a je ráda, že je ráda :/ … pak potřebuje ona něco poradit na svém phonu, on jí vytrhuje její mobil z její něžné ručky svou opičí tlapou, jako když chce orangutan být první na banánovníku a utrhnout si ten nejlepší trs, a doplní to slovy, které vysoce přibližují hloubku jeho charakteru: “Bože ty seš uplně blbá, dej to sem …“ Na konci této, pro mě útrapné cesty, si náš opičák uvědomí, že už vystupují a tak ji popadne jako kus hadru za ruku a vytáhne ji tak prudce ven, že kdyby neměla reflexy Petra Čecha, tak se obmotá okolo tyčky v MHD jako cukrová vata na špilku. Dále ji pak po chodníku táhne jako draka na školní drakiádě (ještě že neuměla létat, být lehčí tak i plachtila). Jen jsem smutně sklopil hlavu a řekl si: Bože, zachraň ji, dokud je čas. Měl jsem fakt více než tisíc chutí vystoupit, jít za nimi, mu ji vytrhnout z ruky a dát mu do ní kačera, ať za sebou tahá raději kačera, beztak by byli inteligenčně srovnatelní.

Proč? Člověk se ptá proč, ale stále nevím proč. Proč s ním ona je? A proč ti kluci jsou takový burani? Už jsem uvažoval o tom, že s dobrýma kámošema založíme Klub nechápačů. Klub nechápačů toho, proč jsou skvělé a hodné holky vždy s takovými … kreaturami. 

Co všechno taková děvčata potřebují k tomu, aby konečně prozřela a viděla, že tudy cesta nevede? Borovou vodu=vyčistit oči? Cylindrické čočky=zlepšit vidění? Polít studenou vodou=léčba šokem? Anebo musí zažít to nejhorší ve formě rány osudu od těchto hulvátů, kteří jen jejich nevinnost a naivitu zneužijí a potom ji zahodí? Prosím, abychom nebyli naivní. Naivita zabíjí. Minimálně naši duši zabíjí a způsobuje nevratné a hlavně zbytečné psychické šrámy. Naivita je podle mě 90% toho, co hodná holka poskytne takovému hulvátovi, pak on to má samozřejmě hodně snadné, na to oni sázejí – holky, nedovolte jim to prosím! Proč to píšu? Protože je mi těch holek a jejich utrpení líto...

Proto prosím, borci a borkyně (jak říkává superradostný otec Kája Hořák :-) ), vytvořme takový “ochranný deštník“ pro sebe navzájem, starejme se o sebe navzájem, buďme pozorní, chraňme své partnery, kamarády, kamarádky, blízké a jejich hodnoty a hodnoty lidí v našem okolí. Jak vidno, někteří to nevidí a je potřeba jim pomoct. Jsme za ně také zodpovědní a jen tím, že budeme mít otevřené oči, ale hlavně srdce, tak je můžeme zachránit ...Zachránit od opravdu nebezpečných a život zničujících věcí, tak pojďme do toho! Buďme tedy jiní, buďme lepší, chovejme se krásně ke svým partnerům a mějme k nim obrovskou úctu, na úctě stojí totiž vše. A myslím si, že pokud někdo našel svého pravého partnera, tak v životě už nic hodnotnějšího nikdy nezíská :-), proto nedělejme ze svých partnerů nějakou věc! Už totiž nikdy nevrátíme to zklamání, které mu způsobíme jediným svým činem, slovem nebo i výrazem tváře… Ten zlý svět venku totiž čeká, až to vzdáme, ale to MY NIKDY NEVZDÁME! Alespoň já ne!  ;-) A taková ta superhláška nakonec, kdo ji teda nezná:

ZLU STAČÍ K VÍTĚZSTVÍ JEN TO, ŽE DOBŘÍ LIDÉ BUDOU SEDĚT SE ZALOŽENÝMA RUKAMA…