OBJETÍ

Objetí …uvedu teoretické okénko do „problematiky“.

Lékařská vysvětlení + výzkumy:

„Objetí má obrovskou moc a to nejen na emocionální, pocitové, ale i fyziologické úrovni.

Vše se děje díky hormonu oxytocinu. Oxytocin je neuropeptid vzniklý v mozku, což znamená, že působí současně jako hormon i jako neurotransmiter (tzn. dokáže odesílat informace z mozku do těla=ty pozitivní pocity). Mechanismus: naše kůže obsahuje síť drobných linií, tzv. Vater-Paciniho tělíska (ty cítí dotek a předávají jej) > bloudivý nerv (je připojen k oxytocinovým receptorům) > mozek.

Zdravotní přínosy:

-zlepšení kardiovaskulárního zdraví; snížení stresu; odstranění úzkostí; objetí pomáhá žít déle (to je proč píšu tento článek); objetí zvyšují imunitní funkce; krátkých 10s objetí každý den (upřímně kdo z nás má přes den tolik času že :D :D) může zvýšit hladinu oxytocinu a tím působit proti stresovým hormonům; objetí zvýší koncentraci oxytocinu a tím snižuje krevní tlak (u žen více než u mužů) - z toho pánové vyplývá jediné: pokud ženě zvedáme tlak celý den svým chováním, snižme jí krevní tlak alespoň jedenkrát denně objetím :D :D  „

[Vyvážené zdraví: Objetí jako základní "vakcína" [online]. [cit. 2018-08-11]. Dostupné z: http://www.vyvazenezdravi.cz/objeti-jako-zakladni-vakcina ] 

Jak tedy na každého z nás objetí konkrétně působí? Proč se vyvinul tak krásný a zázračný mechanismus, který nám přináší takový pocit štěstí?  Je to pocit bezpečí zakódovaný v nás od časů péče rodičů o nás, předávaný skrze objetí?

Objetí dětí…všímáte si toho, jak se malé děti rády objímají a tulí? Jak běží z pískoviště s roztaženýma rukama a těší se až ji maminka či tatínek chytne do náručí? Proč neběží normálně? :D Jako Usain Bolt například (ten taky běží s roztaženýma rukama, ale až v cíli :D)

Objetí léčí, dokonce i zachraňuje životy, to mi nikdo nemusí říkat. Žádný psycholog ani americký vědec.  Ani nemluvě o tom, že jsou si lidé dnes stále více cizí díky antisociálním sítím a objetí z rodin mizí a je jevem vzácným. Radši se lidé choulí v posteli s mobilem, než by šli popřát dobrou noc rodičům, sourozencům a objali je. Jsme divní.

Objetí jako věc nadřazená vysvětlování slovy: znáte asi situace, kdy jsou slova nedostatečná, nepřesná, někdy i zbytečná. Někdy se ani nehodí. V tragických okamžicích života, ztráty blízké osoby a podobně, je objetí možná nejdůležitější. V ty chvíle nás zachraňuje/ my zachraňujeme druhého objetím.

Znáte scénky z filmů, kdy největšího drsňáka zbroceného krví přiběhne obejmout malé dítě? A jemu jeho tvrďácké srdce roztaje? OK ve filmech je kupa kravin, souhlasím. Tohle ale omylem režiséři vychytali. Mnohokrát objetí „rozdrtí“ i kamenná srdce člověka. Nechci přímo vybízet k „free hugům“ na náměstích :D. Každopádně vím, jak vypadají lidé, které nikdo už léta neobjal. Vypadají zkroušeně. Někdy dokonce už objetí odmítají, neumí se objímat nebo se ho i bojí. Stačilo by někdy opět málo. Aby kupříkladu rodiny více navštěvovali své babičky a dědečky. A minimálně na uvítání a na rozloučení je srdečně objali. Tito lidé už netouží po ničem jiném. Vždyť už v životě zažili téměř vše. Většinou zažili válku, útrapy, nouzi, také dostali za ta léta různé dárky, ale darem největším jim nyní, ve stereotypním životě, jste vy/ je Vaše objetí. To je nejvíc potěší. Tím jim vlijete do žil naději, sílu a hlavně předáte svou lásku. I kdyby neviděli, i kdyby neslyšeli, Vaši lásku ucítí.

Prodloužíte jim život, to vím. Miluju přirovnání, (tudíž ani tento článek o ně nebude ochuzen :D ) a hned mne jedno napadá. Beru vše kolem nás jako inspiraci k tomu, vysvětlit si věci a pochopit je. Nápovědy jsou všude kolem nás. Tudíž: pokud kaktus v poušti je schopen přežít JEN z toho, že se z desítky kilometrů vzdáleného moře vypařují vodní páry, a tyto jsou prouděním vzduchu doneseny až k němu, je schopen přežít díky ulpěným kapičkám na jeho povrchu…Pokud je nezíská, uschne. Jak málo mu stačí? Velmi málo. Dobrá nechci přímo lidi přirovnávat ke kaktusům…i když by si to někteří zasloužili, a někteří tak i vypadají, když se neoholí ale…:D

Zkrátka i člověku stačí málo proto, abyste dodali jeho duši naději, odvahu, sílu a ukázali, jak moc jej máte rádi. Třeba objetím. Věřte, že někdy přijde čas, kdy budeme litovat, že jsme to nedělali častěji. Proto to říkám dopředu, ať máme příležitost toho stihnout co nejvíce.

Moc Vám všem přeji hodně síly a odvahy k uskutečnění štěstí Vašim blízkým +