Jsme motivátory nebo deprivanty?

Máme na výběr buď se stát motivátorem nebo deprivantem.

Téměř v každé životní situaci máme možnost lidi povzbudit, anebo je shodit. 

Vybírám si to první. Snažím se lidi vždy povzbudit nebo motivovat. Před každým větším životním rozhodnutím lidé většinou čekají na nějaký impuls. Tím impulsem může být naše vlídné slovo, náš darovaný čas, rada nebo povzbuzení.

Už jsem byl mnohokrát svědkem toho, že lidé čekající na nějaký impuls, který nepřišel, vzdali svůj zamýšlený plán. A to je velká škoda. 

Povzbuzení nebo motivace použité ve vhodnou chvíli může vést u daného člověka k obrovským činům. 

Například děti vždy rády ukazují svým rodičům, co dokázaly. Od pískoviště, přes školku, školu atd. Zvlášť když jsou menší, neoceněním jejich snahy nebo ignorováním jejich "malého" úspěchu, můžeme přivodit velké šrámy na jejich duši. Oceňujme je tedy svou pochvalou, vnímáním jejich situace a povzbuzením, že dokážou ještě více. 

Příklad důvěry, který mne provází životem, jsou slova mého, bohužel již zesnulého profesora, který nám během státnic povídal různé humorné příběhy pro odlehčení atmosféry. Mezi nimi byl ale jeden spíše velmi motivující než vtipný. 

Říkal, že ho kdysi žena okřikla, že nedává pozor na dítě, když byl s ním venku, a ono lezlo na strom. A on jí na to řekl: „Já mu důvěřuji, že to zvládne a vyleze sám bez pomoci ...říkal jsem mu: klidně lez dál, já vím, že to zvládneš. Nechám ho lézt, a kdyby spadl, chytím ho a nic se mu nestane. Ale nebudu v něm od mala zakořeňovat nedůvěru v to, že něco nezvládne...“ 

Mně tato slova strašně moc utkvěla v hlavě a snažím se takto přistupovat k lidem. 

Dalším příkladem je to, když rodiče neumí motivovat své dítě v tom smyslu, že zase přeceňují jeho možnosti. Nedokáží se vcítit do dítěte, přisuzují mu dospělácké vlastnosti, sílu nebo zručnost, nebo nedej Bože, známe to všichni, děti srovnávají se sebou.

Neuvědomují si, že zručnost, přesnost a trpělivost v dětech vybudujeme tak, že s nimi budeme pořád dokola opakovat určité postupy, práci, řemeslo, sport a podobně. A to i přesto, že dítě ze začátku hodně věcí pokazí, zničí nebo se mu nepovedou. 

Dalším příkladem, tentokrát negativním, je příklad, který jsem slyšel.

Otec šel s malým synem na fotbalový trénink. Během tréninku za ním na tribunu přišel jeho syn, pochlubit se tím, že dal právě gól. Otec na něj  zařval: „Ve tvém věku jsem dával mnohem víc gólů, vrať se zpátky!" Pak při tréninku syna trefili balónem do obličeje a s brekem přišel za otcem. Ten na něj opět řve: „Buď rád, že jsi nedostal pukem!" Pak syna při hraní porazili a on spadl na trávník. Otec řve z tribuny:  „Co se tam válíš, zvedni se a hrej!" Dítě není voják. To si asi málo rodičů uvědomuje. 

Na malé dítě se nevyplatí řvát jako na vojáka. Vojáka může řev povzbudit a popohnat, vést k disciplíně a simulaci zátěžových a stresových situací. Bezdůvodně řvát na dítě, ho ale jen ubíjí. 

Motivovat a povzbudit však neznamená slíbit někomu, že jistojistě zvládne něco, na co v dané situaci nemá. Vím, nikdo z nás nemůže o nikom jistě říci, co zvládne a co ne. Jsou však situace, kdy lidi povzbudím, ale řeknu jim, že pro zdolání, překonání či zvládnutí této a této věci, by bylo dobré se na něco připravit více, více potrénovat, zaměřit se na to a to. 

Setkal jsem se, jako asi každý s lidmi, kteří mi říkali, že nedokážu nic, a také s těmi, kteří říkali, že dokážu všechno. Ani jeden tábor neměl pravdu. Uchlácholením např. našeho kamaráda, že něco určitě zvládne a on díky našemu chlácholení do předem "prohrané bitvy" jde, je od nás neupřímnost a jistou formou i zrada. 

Deprivanty máme všude okolo sebe. Každý kdo Vás sráží, tupí, snižuje Vaši hodnotu, ponižuje Vás... se chce stavit nad Vás a je deprivantem. Nemá jak vyzdvihnout svou hodnotu, proto sráží tu Vaši. 

Nikdy jim to nedovolte. Jako z akčního filmu je to skutečně tak, že se tito lidé živí Vašim strachem. Mají radost z Vašeho zastrašení a těší se, že v útlaku budete jednat, jak oni chtějí a že Vás budou  ovládat. 

Určitě si vzpomenete na životní situace, kdy Vám takový člověk zkřížil cestu, možná ji i ovlivnil. 

Říkám to, protože takový lidé nejsou nikdy daleko. Můžou to být i blízcí v rodině či partneři, profesoři ve školách či někdo v práci. O to je to nebezpečnější, že si říkáte, to by přece neudělal/a. Omyl. Většinou jednou z nejlepších vlastností deprivantů je manipulace. Protože s úlisným úsměvem na rtech se lépe s lidmi manipuluje. 

Dávejme si na ně pozor, buďme bdělí, objevujme včas projevy tohoto chování, nedovolme jim negativně ovlivňovat naše životy. Vaše hodnota je stálá a obrovská, nemění se v čase jako hodnota akcií na burze dle situace.. 

Přeji nám, ať jsme motivátory svému okolí, ať povzbuzujeme lidi k dobrým činům, ať cítí naši podporu a ať my dokážeme za nimi stát i v nepříznivé situaci. +