O lásce a sexualitě...

Teď v pátek jsem byl na přednášce P. ThDr. Jana Balíka (P. ThDr. Jan Balík- Ředitel Sekce pro mládež ČBK), která nesla název: Zvěst o lásce a sexualitě.

A tak mě inspirovala a motivovala dělat něco se sebou a dál to šířit a snažit se ukazovat i ostatním lidem cestu, která si myslím, že je správná.

Takže bych rád zmínil několik myšlenek, co jsem si doufám odnesl do života. Nebudu mluvit tak skvěle jako otec :-), je to opravdu rétorský mistr. Moc skvěle se ho poslouchalo a je to velice moudrý člověk, příjemný a přátelský otec na správném místě. Nejvíc se mi líbila jeho přímost a upřímnost a blízkost nám mladým. Tímto tedy za tento zážitek děkuji jemu i organizátorům, kteří ho pozvali z Prahy k nám :-) Marťo a Honzo – díky!

Nepíšu tady na něco návod! Jsou to moje úvahy a moje vzpomínky a část slov  P. ThDr.Balíka.

Přednáška měla moc částí vhodně seřazených P. ThDr.Balíkem. Já bych vypíchl to, co si pamatuju v několika pasážích: žena, muž, chození, předmanželská čistota, svatba, manželství a jiné.

Jsou to tedy má slova prezentující otcovu přednášku, dle teorie pravděpodobnosti tedy řeknu/napíšu asi tak 10 % z toho, co nám sdělil, a to ještě říkám svými nedokonalými slovy. No alespoň něco :-D. (To co „cituji“ P. ThDr. Balíka není citace. Je to jen na oddělení toho důležitého, co říkal otec, a toho, co píši já). Čili je to takový P. ThDr. Jan Balík + Charles mix   :-D

Tak tedy…

Žena- každá žena by v sobě měla objevit svou krásu. Dnešní svět (TV, časopisy, noviny…) ukazují všude dokonalá těla, všechno je krásné a nemá chybu. Mladé děvče/ žena tedy někdy má pocit, že není krásná. Klesá jí sebevědomí, podceňuje se atd. Zbytečně!  To je velký omyl. Každá žena je krásná, jen tu krásu musí umět objevit v sobě. Čím dříve, tím lépe (pro ni i pro budoucího partnera, ale i pro řeholní život). Každý z nás je povolán k jednomu  – k lásce. Vím, že dnes se kde kdo ani nevyzná ve slovu láska a představuje si za tím něco, co to není. Láska je dávání se druhému, oběť pro toho druhého. Láska je, podle mě, nejlépe řečena zde v písmu:

Korintským  13, 4-8       , tam je podle mě nejkrásnější popis :-).

Proč je kolikrát spousta nešťastných a samotných lidí? Možnou příčinou je to, že žijí pro sebe. Žitím pro sebe lásku nedaruji. Nepřinese mi pravou radost a naplnění mít: majetek, auta, domy, bazény, green před barákem, plazma v obýváku, medvěd před krbem, ani mramorové sloupy… pravá radost a naplnění každého člověka je v darování lásky druhému /druhým. Ať si to každý zkusí, vidět na druhém radost z toho, že někomu pomůžeme (sami tak cítíme, že jsme potřební, že někomu sloužíme).

Matouš 25-40 :  Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘

Pán chtěl, abychom jeden pro druhého dělali dobro. Ať už je to kněz, který svůj čas, úsilí a energii vkládá pro lidi, mládež, staré lidi po nemocnicích … ať už jsme to my, co můžeme lásku darovat jednomu konkrétnímu člověku :-).

Mladá žena má vždy velmi těžký úkol. Na ní bude stát rodina, hlavní péče o děti (zejména ta, co chlap nezvládne. Šak víme chlapy!! :-D ), ona bude poskytovat rodinnou pohodu ( proto na mou otázku: jaké vlastnosti zejména hledat u ženy, odpověděl otec slovy :“Aby měla dobré srdce, hledat dobrotu srdce.“ ), předávat lásku svým dětem a společně s mužem je vychovávat. Ženy všeobecně vydrží více než muži. Snesou více bolestí, více starostí, více beznaděje… žena je velmi silná. A my jsme moc rádi, že jste takové :-).

Proto by si měla mladá žena svého kluka při chození „vychovávat “ v tom smyslu, aby věděla a nezadala příčinu k tomu, aby se něco nepokazilo ve smyslu předmanželské čistoty (tzn. nebudou spolu pohlavně intimně žít před svatbou). Aby věděla, co si kluk může dovolit, že jisté doteky by mohly třeba přerůst v něco víc. Žena je zodpovědná i za to jak se obléká, a musí to mít pořád v hlavě. Chovám se podle toho, jak sem oblečená/ý (říkal otec). Muž, který něco takového „více odhaleného“ uvidí, je více pokoušen než obvykle. Má tedy na tom i žena část podílu. Ještě otec říkal…žena, která se nenaučí chodit v sukni, pak chodí jako chlap (a já bych to transformoval ještě na to, že: pak i sedí jako chlap). Žena je žena, od toho se má chovat jinak :-). Vznešenost, půvab, krása, jemnost, vaše pohyby a vybraný slovník---to jsou vaše ctnosti-tam muži vrhají svou pozornost.

Co patří do vínku ženy je také věc, že má v sobě zakódovanou matku, mateřství, opatrovnici, pomoc druhým (otec říkal …i v nemocnicích člověk vidí více žen). Z toho vyplývá jedna nebezpečná /ale dle mého názoru krásná věc :-). Žena se orientuje hodně podle svého citu, jak co cítí a prožívá, jaký z toho má pocit :-). To je její síla i slabina.

Otec vyprávěl o ženě, která se snažila pořád vracet k muži, i když ji bil. I když se na chvíli nic nedělo, potom ji zbil opět a pořád dál…ona pořád věřila, že se změní… i přes rady okolí si nedala pořád říci a potom byla nešťastná…proto ženy k tomuto mají ROZUM A CIT-NEJEN CIT. Musí mít tyto dvě věci v rovnováze a používat je účelně.

Muž – otec povídal hned na začátek, ať si uvědomíme, co nás obklopuje na všech reklamách, billboardech, TV, internetu atd. Všude krásná „těla “ žen. Ale co to je ve skutečnosti? Science fiction! Ta žena není nikdy tou ženou ve skutečnosti. Je retušovaná a upravená, je to tedy něco umělého. Výtvor grafiků. Většinou si člověk i řekne, co má ta ženská společného s prezentovaným výrobkem atd. Nic! Otec upřímně řekl, že muž je fyziologicky více vzrušivý než žena. A to i když za to kolikrát nemůže. Proto jsou reklamy udělány tak, abychom přestali uvažovat rozumem. Zneužívají toho. Proto jako žena má objevit svou krásu, muž musí též něco objevit. A to je to, že se musí stát svým pánem. Podle mě osobně dnes člověk pomalu nepozná holku a kluka. Holky nám „zhrubnuly“ a z chlapů jsou slečinky s paraplátky. Co se to děje? Kam se vytratilo to, že je pořádný chlap, je svým pánem umí se ovládat, je čestný, spolehlivý, gentleman, je slušný, má charakter, dobré srdce a ví, co má dělat a jaká je jeho úloha? Pornografie je naprostý opak lásky. Otec řekl větu: “ Pornografie degraduje lásku na  nulu.“ – to se mi hrozně líbilo. To je přesně ono. Neuvidí se tam jediný projev lásky. Je to prakticky zneužívání toho druhého pro svůj požitek, čili kde je tam dávání lásky tomu druhému? Otec říkal: “Když už uvidíte nějakou scénu z filmu či něco podobného, vidíte tam že by měl chlap pupek ? Nebo mu smrděly nohy ? “  --následoval všeobecný smích obecenstva. Jistěže ne!! Nic tam není jako ve skutečnosti. Je to zlá, hnusná mystifikace. Muži by měli být silní a trénovat se v odolnosti proti tomuto, obrázkům, filmům atd. Stejně jako ženy trénují své ctnosti i muži by měli natrénovat, dokud je čas, aby dokázali obstát. A když přijdou nějaké zlé myšlenky, nebo pokušení, nemáme se na to soustředit, jen to hodit za hlavu. Jak rychle to přišlo, tak to i odejde. Máme si prý počítat (nula, půl, jeden, jeden a půl, dva, dva a půl …u některých i do tisíc a půl :-) - navíc s mou matikou …). Mozek tak zaměstnáme něčím jiným a máme čistou hlavu. Základ je ovládat se. Muž si tak utvoří základ dobrého charakteru. Žena potřebuje věrnost muže, ne to, jak muž uvidí první odhalenou ženu a uteče od té své pryč, protože, jak říká otec“pudy zavelí“. Nesmí zavelet nic! My muži jsme pánem sami sebe. Je psychologicky dokázané, že co člověku jde, ho i většinou baví. Muž též pozná radost z toho, že překonal nějakou těžkou věc. Přece i on má v sobě zabudovanou soutěživost, neustálé překonávání něčeho, dokazování něčeho. Bude tak při růstu ve svých ctnostech cítit naplnění :-).     

Chození – vždy nejvíc každého zajímá :-). Jak se asi zrodí ? Otec upozornil na fakt (kterého sem si všiml též a zamýšlel se nad ním už dávno), že dnes hodně lidí používá slovo přítel …šla jsem s přítelem, přítel mi koupil to a to …otec říkal :“Tak mi řekni je to tvůj instalatér, zedník  či údržbář nebo kdo ?“ ani jedno. Nevím, co mají lidi jako pod pojmem přítel zažité. Ale není to správný popis vztahu, jaký zřejmě mají. Podle otce je skutečnost taková (podle mě též :-)). Máme širokou řadu (jak ženy, tak i muži) kamarádů, těch je velmi mnoho. Bavíme se s nimi, scházíme, důvěřujeme jim. Potom ale tedy přítel a přítelkyně je někdo o hodně blíže k nám. Říká se:“ V nouzi poznáš PŘÍTELE…“. Ten je nám někdy mnohem blíž než jen kamarádi. Je to někdo velmi blízký. Takových lidí je mnohem méně. Otec říkal, že může říci, že přátele má tak 2-3 mezi knězi. A musím osobně říci, že u mě je to podobné. Takový člověk je již naprosto spolehlivý, věříme mu jako rodině, nikdy nezklame, má mou plnou důvěru (i k otevření peněženky atd.), přežili jsme spolu dobré i zlé a držíme spolu, táhneme za jeden provaz. Z takových blízkých přátel, kteří mají naši důvěru, se může stát, že vztah vzroste, zintenzivní se a začne se člověk více stýkat a poznávat se. To je čas, kdy by měl člověk sofistikovanými metodami poznávat, co mají společného, poznat své charaktery, své osobnosti. MLÁDEŽI NEPOZNÁTE SE PŘES FACEBOOK, SKYPE, ANI PŘES PSANÍČKA POSÍLANÁ PO POTŮČKU (ačkoli možná poznáte, jak umí váš kluk vyřezat lodičku a jaký má rukopis a jak umí česky :-D ) <to říkám teď já-jistě to jde poznat :-D.

Poznáte se tak, že budete SPOLU, činností SPOLU se poznáte. Čím víc různých situací, tím více různých reakcí a projevů charakterů :-). Otec říkal …vnímejte jak se ten druhý chová k malým dětem , jakou má úctu ke starým lidem, jak co organizuje a kde dělá dobro pro ostatní (tábory, akce…) takový člověk nebude mít problém dát dobro vám ve vztahu :-).

Předmanželská čistota - to je ta pravá zkouška obou charakterů. Oba musí hodně zabojovat. Výsledek je ale nádherný. Otec říkal když se člověk podívá do regálu v knihkupectví je tam jen sex. I když třeba někdy se sloganem o lásce. Nenajdeme tam nikde úplné uskutečnění lásky. Kdyby tomu tak bylo, byla by tam na prodej trilogie (pod vousy sem si procedil, že asi trilogie Pán prstenů :-D –né ten to nebyl …) .Trilogie lásky: 1.rozhodnout se zodpovědně proto mít děti, 2. zplodit děti, 3.vychovat děti. Ano jsou to tyto krásné tři neoddělitelné části, jakékoli jejich rozdělení je i rozdělení lásky. Můj učitel ze střední kdysi řekl: “Zplodit dítě dokáže každý blbec, vychovat z něj ale slušného člověka dokáže málokdo.“-to je úplně skvělá věta, kterou si pamatuji více než učivo (promiňte pane učitel :-D ). V regálu je tedy jen jedna část-sex-prostřední 2.díl z trilogie. Je třeba to tedy chápat komplexně.  Čili před svatbou se rozhodnout jak budeme žít.

U předmanželské čistoty by nikdy nemělo dojít k vydírání. Např: “Když spolu nebudem sexuálně žít, tak mě nemáš ráda/tak tě opustím atd.“ To je hrůzný příklad mírně řečeno nelásky. Nikdo by na to neměl přistoupit, takový člověk vás opravdu nemiluje. 

Svatba – je smlouva před Bohem, kdy se před Bohem a lidmi slíbí, že opravdu k sobě patříme. Při svatbě si slíbí lásku, věrnost, úctu, že budou mít děti, povedou je cestou víry a dobře je vychovají. Bůh jim požehná a ostatní lidé to musí respektovat (přikázání 9. a 10.). Kdo si to neřekne, neslíbí, nevyzná lásku před  Bohem a žije na „hromádce“ (tím nemyslím psí :-)), tak si nikdy nepřizná zodpovědnost a nemiluje plně toho druhého se vším, co ze svatby vyplývá. Nepřijímá toho druhého celého.

Manželství - manželství je plné tolerance a obětí. Naplněné láskou a chtít neustále dobro pro druhého. Otec říkal, že nikdy člověk nemůže říci :“Dobrý tak já už takový zůstanu a prostě si na mě zvykni, takový budu až do smrti. Nebo slova: já už sem se Tě naučil milovat.“ Člověk se učí milovat celý život a nikdy nemůžeme říci, že jsme hotovy. V manželství jsou pořád změny. Někdo chce podle otce, mít doma Klapzubovu jedenáctku (ty otcovi přirovnání sem baštil :-D) a dostane od Pána „jen“ 1-2 děti a víc ne. Někdo chce mít jedno, dvě děti a má jich sedm :-). Jeden můj kamarád zase říkal: „Pán dává, Pán bere.“ A je to tak, je to na Pánu. Musí se vše přizpůsobovat a jednat zodpovědně. Mluvil o technice plodných a neplodných dnů, jež vhodně použita (ne zcela jistě) může sloužit jako prostředek pro momentální oddálení početí – finanční důvody, nemoc atd. (na rozdíl od antikoncepce, která trvale brání oplodnění). Metoda PPR - přirozeného plánování rodičovství. Je důkladné se radit i s důvěryhodným lékařem. Žena už by se v této oblasti měla dávno dobře znát (menstruační cyklus, nepravidelnost cyklu atd.).

Sex - otec povídal o tom, co je to modlitba. Modlitba je spojení. Spojení s Pánem. Sex je tedy formou nejintenzivnější modlitby manželů. Je to jejich spojení. Jak už mohou mít k sobě blíž? Říkal také pěkně, že děti jsou zplozeny z láskyplného objetí dvou. O přestávce jsme mohli doplnit dotazy. Moje byli mimo jiné, směřovány ke společné modlitbě manželů. Otec řekl přesně, co jsem čekal.

Matouš 18-20 : Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Povídal, že společná modlitba je důležitá. Manželé jsou třeba zvyklí každý se modlit něco jiného (desátek, sv. Brigitu, růženec…), což je skvělé a ať se tak i dál modlí. Společná modlitba je ale pro oba něco jiného. Spojuje, nachází prostor k domluvě, shodě, toleranci a je to příklad pro děti. Říkal ať my, co máme doma zavedenu modlitbu růžence, jsme moc šťastní a že je to pro nás velké požehnání. Jsme jako normální lidé schopní se s druhým shodnout na společné modlitbě, a tak by to mělo být i v manželství.

Antikoncepce- jde proti Bohu. A všem principům toho, co nám Pán daroval. Člověk by si neměl zahrávat s plodností ženy. To samé darování vajíčka ženy. Je to vynětí části ženy pro nějaký účel, který se už ani nedá dobře vysledovat. Plodnost je podle mě jeden z největších darů, co jsme dostali. Jakékoli zásahy ke znemožnění oplodnění tedy brání přirozenému početí. Mimo to …kdo by něčeho takového využil, nikdy nemůže říct, miluji tě. Nepřijímá tak celou svou ženu, její plodnost, přijímá jen požitek ze sexu. To je vše. A to je špatně. Čili v tomhle řetězci chybí darování lásky. Opět otcova fantastická věta: “Pán Bůh asi neřekl …no tak tady teď Adame a Evo to je všechno vaše, mějte se rádi, nemějte děti a umřete …“, myslím, že to mluví za své.

Genesis 1-28 :  A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

Děti jsou podle mě odrazem našeho dětství :-). Jen ty jejich úvahy. Jel jsem v MHD…a malá holčička: “Mamí ploč sme dostali veliké madaile? Já bych dala tlenélkám velké a nám malé …“ :-D. Děti jsou velkým požehnáním. Jen se zamysleme, kolik radosti přinese vnuk/vnučka své babičce/dědečkovi. Myslím, že jsem i někde četl, že ti lidé, co mají vnuky i žijí déle…kdo ví. Člověk se s nimi vrátí zpět, uvědomí si plno věcí z dětského pohledu.

Matouš 18-3 : a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.  

Nehledě na to, že v Evropě evropská populace vymírá. Člověk si ani neuvědomuje, jak je to rychlý proces. Otec:“Pokud se nebudou rodit děti, vymřeme a budou tu žít jiní a to by bylo škoda…“ dodává s úsměvem otec. Není to apokalyptická úvaha, čísla mluví za své a bohužel tomu tak je.

Je mi trochu líto, že tu nevysypu ze sebe víc…ale zaprvé by to ani nešlo. 3hoďky s otcem shrnout do jednoho článku nejde a za druhé, stejně tak dlouhé by to nikdo nečetl :-D.

Doufám, že si alespoň někdo odnese zajímavou myšlenku, nebo se vydá jinou cestou. Lepší cestou …