Modlitba a její síla...

Signály nám poskytují možnost sdílet víru, společně ji prožívat a poučit se navzájem …tak jdu na to:

Co je pro mne modlitba? Součást dne. Začíná to ránem, kdy jsem přestal řešit, jestli jsem vstával levou nohou nebo pravou nohou …ale jestli jsem se modlil. A vůbec přestal jsem řešit víc věcí…Pán totiž čeká na naše „náklady starostí“, takže Ho nechám vyřešit je za mne. Člověk ani neví, kolikrát za den je vystaven různým nebezpečím a Pán nás přesto chrání a většinou o tom ani nevíme. Vzpomeňme na to, že největší sílou zla je- naše povědomí, že zlo není, nebo že není nutné se ho obávat a prakticky s ním nepočítáme. Mohl bych se dostat na filozofickou rovinu tím, že zlo je jen nedostatek dobra…kéž by to tak bylo :-). Modlitba je rozhovor-dialog, ptaní se, naslouchání a čekání odpovědi. Opravdu se mi líbí to přirovnání, že když máš někoho rád/a a máš s ním bližší vztah, taky s ním chceš komunikovat -to samé je i s komunikací s Pánem. Kdo komunikuje, dozvídá se více o druhém i o sobě. To samé je v modlitbě s Pánem. Zrovna tak si člověk udělá čas na to, co má rád :-)…koho má rád, s kým chce být. To samé s Pánem :-).

S tolika věcmi si člověk za den neví rady, tolikrát jsme v beznaději. Ale my máme pomocnou ruku od Něj pořád nataženou, čeká na nás. Čím víc věcí mu odevzdáme, tím lépe. Chceme říci svému nejlepšímu příteli, jaké máme problémy? Udělejme to, Pán ním je.

Během dne nastane pro každého z nás moc situací, které nás potěší …za každou takovou maličkost můžeme děkovat. Není to samo sebou. Svět je opravdu složen z mozaiky jednoduchých věcí. Z těch pak jsou věci složité. Budeme-li se dívat jednodušeji, bude i nám připadat svět jednodušší. Radovat se z maličkostí je snazší, protože nemusíme hledat složitosti…ale kdo to opravdu dělá? :-)

Zamýšlel jsem se, kolik času jsem daroval Pánu denně…(berme denně jako 12h –předpokládám, že málokdo se modlí během spaní :-D )…čím víc jsem přemýšlel, tím víc jsem se styděl. Došel jsem k číslu 0,05 hodiny za den (tedy za 12h) – to je strašné číslo. Pán nade mnou bdí neustále pořád a já mu dám tak směšně málo. Pocítil jsem nutnost častější modlitby a komunikace. A protože nemám rád chaos, ale dělící roviny, které nám rozdělí dané téma …mám pár typů modliteb. Rozdělil jsem si je na: děkovné, prosebné, komunikační, operátorské a zoufalé. A pak modlitby naučené a modlitby vlastními slovy. Třeba myslím, že většina lidí se modlí naučené modlitby. Jak ale víme, na naučené modlitby se člověk někdy méně soustředí a může se stát, že po chvíli nachytáme sami sebe, že nám myšlenky utekly jinam (každý to někdy asi zažil). Proto myslím, že mix vlastní a naučené modlitby je supr (that‘s my opinion). Ve vlastní modlitbě si konstrukci modlitby vymyslíme sami, myslíme na konkretní lidi, situace …Máme tolik možností a důvodů pro komunikaci s Bohem.

Tak tedy popořadě mé druhy modliteb:

Děkovné - příležitost k díkům je už od rána raníčka … už jen to, že slunce vysvitlo, že ohřívá příhodně povrch naší Země, že jsme měli kde spát, že se nám přes noc nic nestalo, že se člověk vůbec probudil ráno. Že jsme zdraví, že si máme co obléci na sebe, že máme co posnídat a co pojíst. Čím jet do školy do práce. Čekám vždy na úsměv prvního člověka ten den…i z něj se raduji (jak známe …ÚSMĚV NESTOJÍ NIC TOHO, KDO JEJ DÁVÁ, ALE DÁVÁ HROZNĚ MOC TOMU, KDO JEJ PŘIJÍMÁ). U každého jídla denně je důvod pro děkování. Kdo má ten luxus ve světě, že má několikrát denně jídlo? Zrovna my ho máme, važme si tedy toho! Vzpomeňme i na lidi, co nám jej zařídili (jiná věc už je, co nám k jídlu kdo opravdu dává, víme, že je pomalu „doba jedová“). A jaké máme štěstí, že zde není válka a že nám nikdo neublížil. Je důležité poděkovat i za každého člověka, co nám Pán do cesty ten den dal. Vždyť i ve druhém člověku se projevuje Boží vůle. A naše rodina, přátelé a kamarádi…je to samozřejmost? Někdo je nemá vůbec. A co řádové sestry a mniši? Jsou jen zavření a nikdo o nich neví? Ne! Jejich konkrétní pomoc pomáhá po celém světě … i za ně poděkujme. Jejich ustavičné modlitby pomáhají dnes a denně nám všem. Děkovačku Pánu je dobré brát takto komplexně.  Jen projevením této základní vděčnosti se s Pánem spojíme už na pár minut.

Prosebné - využívám pro pomoc druhým a většinou v poslední řadě pak sobě. Shrnu si své blízké a ty, kteří mě žádali o modlitbu, ty které mám rád a i ty, co mě nenávidí. Snažím se u těch co je znám, vyprosit to, co vidím, že jim chybí. Co nevím, nechám na Pánu (Boží pomoc se projeví tam, kde Pána necháme pracovat - kde mu to dovolíme :-)). Za ty, kteří mě nenávidí prosím, ať je Pán změní a oni Ho poznají. Prosím za svět, odstranění válek, násilí a teroru.

Komunikační – je to skoro nejčastější druh modlitby. Využívám jej pořád. V jakékoli nejistotě, strachu …nebo si jen uvědomím, jak jsou krásné barvy květin, listí, mraků…nebe plné hvězd> Pane seš borec!, dobře si to vymyslel. Nebo když někdo někomu ubližuje… Pane, to je ale sviňa už mi pije tak dlouho krev …postav ho do latě, nebo se neznám. A je zařízeno. Nebo když projíždí sanitka, letí záchranářský vrtulník-Pane prosím za toho člověka, pro kterého jedou, nebo s kterým jedou… můžeme tam ležet my.

Operátorské- tady Pána používám jako GPS, v tom co mám kde udělat, kam se dostat. Je můj operátor, kterému vždy ještě než brnknu, už drží sluchátko :-). Takže prosím o správná rozhodnutí, o má slova a činy. Důsledky našich činů jsou nedozírné, pamatujme na to! Pán to sluchátko drží pořád, nenechme Ho ať čeká dlouho :-). Vždy se snažím prosit o požehnání pro každou věc, co dělám a záleží mi na ní. Víte, že žehnání je opakem kletí? Komu tedy požehnáme, bude velmi posílen!

Zoufalé- pravda modlitba přímo zoufalá není, ale její použití je v zoufalé situaci. Regulérně : zkoušky, průsery, smutné situace, vážné situace, zdánlivě beznadějné a zoufalé věci. Myslím na zoufalé lidi po celém světě, mé přátele, kamarády a známé co jsou v těžkých situacích, za dnešní mládež (to je hodně zoufalé)…zoufalých možností je hodně…je na nás co vybereme.

Lukáš 22,42 - „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“

Tak tedy na konec každé modlitby bychom měli říkat-Tvá vůle se staň. Tohle by se dalo krásně parafrázovat. Že když budeme zahýbat na křižovatkách života, tam, kde chce Pán (budeme si v modlitbách číst jeho Božský itinerář :-D ), přilneme tak k jeho plánu s námi a tak to bude nejlepší.

Jestli se třeba modlíme byť jen za jedinou věc z toho, co jsem zmínil, má to obrovskou cenu. Pokud ne, třeba jsem poskytl inspiraci.

Jedna z nejsilnějších modliteb je pro mě růženec. Objevil jsem v něm obrovskou sílu. Jednou když jsem klečel a modlil se ho, podíval jsem se na něj a řekl si …proč jsou uspořádány ty modlitby zrovna takto? A pocítil jsem, že síla růžence je v kombinaci těch modliteb. Jsou v něm skryty skoro všechny modlitby, co nám byly dány. Věřím v Boha, zdrávas Maria, Otče náš …ty všechny jsou strašně silnou modlitbou už jen sami o sobě…ale v kombinaci, v jaké jsou uspořádány v růženci, tvoří něco nás přesahujícího. Jejich uspořádání a kombinace jsou silnou zbraní proti zlu.

Slavení mše zrovna tak, eucharistie a četba písma. Někomu se zdá četba písma složitá a nerozumí různým věcem. V pohodě, vždyť i četba malé části písma v klidu a se zamyšlením nám pomalu odkrývá svaté činy a reflektuje i naši dobu.  Jeden z mých nejoblíbenějších kněží mi řekl :“ Mše je něco, kde se stáváme současníky Krista…“ to mě také posunulo dále. Není to jen obřad, jež má kořeny 2013 let zpět. Je to reálná večeře Páně, s Ním …v každé mši :-).

Ten samý  kněz řekl větu v tomto smyslu : „Modlitba je otvor, skrze který k nám může Bůh…“-  vyložil jsem si to tak, že naše denní problémy, naše starosti, uspěchanost a náročnost života, nám brání ve spojení s Bohem – to symbolizují mraky a ty brání světlu Boží milosti, které by na nás jinak dopadalo v míře pro každého z nás určené :-).

Proto prosme o milost, zahrnujme Pána do všeho… nad čím přemýšlíme, co mluvíme a co děláme…